Anglie 2016 – část čtvrtá

Po Londýnu jsou všichni unavení, v neděli ráno se vyspává, snažím se nikoho nevzbudit, když si jdu dát předsnídaňových sedm kilometrů. Běžím na pláž, která ale prakticky zmizela, fouká silný vítr od moře a odliv se prakticky nedostavil. Zkouším to po kamenech, ale po třech kilometrech mám dost, opouštím pobřeží a vybíhám na asfaltku. Zástavba zmírnila silný boční vítr. Po snídani vymýšlíme, co budeme dělat. Je zataženo, chvílemi slabě prší, vyhrávají to hrady a Beachy head. V tomhle počasí budou mít alespoň anglické hrady tu správnou atmošku. Temné síly sídlící v jejich zdech budou mít vliv na některé z nás. 

Jako první bereme Bodiam Castle. Rozhodli jsme se pro obdivování z venkovní strany, protože v počtu pěti lidí bychom při cenách vstupného brzy doobdivovali. Je to zachovalý kousek, největší atrakcí ale bylo lovení klobouku z hradního příkopu ženou v dobovém oblečení. Pokud se nepotopil, plave si tam spokojeně dál. Klobouk, ne žena, ta by šla ke dnu hned.

Další zastávkou má být zřícenina Pevensey Castle. Nebe je temnější, déšť vydatnější, vítr silnější. V nás sílí pro změnu pocit hladu, možná i blízkostí hradní hladomorny. Zastavujeme se v legendami opředeném městečku Battle, kde se odehrála slavná bitva u Hastingsu, ve které zvítězil Vilém I. Dobyvatel nad anglickým králem Haroldem. Na legendy není čas ani počasí, v pláštěnkách zalézáme do Costy. Cpeme se sendviči, dneska nějak nemám v plánu nutit děti dojídat a mlsně koukám, co kdo nechá. Nechali, ale chtějí si to vzít sebou, mám to zpátky i s úroky. Nenažranci. Pokračujeme do Pevensey Castle. Je to zřícenina a opravdu tak vypadá. V kontrastu s temnou oblohou čekám odkud vyběhne pes baskervillský. Přes cestu přeběhne kolie a zběhne Tadeáš. Malá rozepře na téma, že na Pevensey Castle byl se školou, ale vypadal úplně jinak, vrcholí honičkou po městě a hrou na schovávanou. Než dojedeme na Beachy Head, už se spolu zase bavíme. Musíme, tady totiž zrovna probíhá konec světa a každý si stejně může říkat, co chce, stejně ho nebude slyšet. Vítr, který slabší jedince bere za pláštěnky a odnáší o několik metrů dál, a k tomu mlha jako z Rákosníčka. Vidíme, že nic nevidíme. Stačí popojet o dva kilometry dál a počasí se rapidně změní a z mraků se dokonce snaží problesknout i anglické slunce. Výhled z křídových útesů, které strmě padají do rozbouřeného moře je fascinující. Zelený kopec najednou končí a několik desítek metrů pod námi je už jenom divoký živel. Žádné zábradlí, žádné zátarasy, stačí šlápnout do prázdna. Nervy jsou tady trochu na pochodu. Tuhle syrovou Anglii mám rád. Přijeli jsme v hustém dešti a vichřici, odjíždíme ve slunečních brýlích a se sklopenými clonami. Anglie.

Další den děláme volnější a jedeme do 100 km vzdáleného Salisbury. Prohlídka katedrály, ve které se natáčely “chodbové” scény do Harryho Pottera. Příjemné místo s příjemným vstupným. Žádným. Další průtrž mračen, naštěstí v době oběda, takže jsme zapadli do sendvičárny Pret a Manger. Díky wi-fi zjišťuju, že je kousek odtud obchod s vinyly, vyrazím tam navzdory dešti a vracím se jako zmoklá slepice, byl to spíš špatně zásobený obchůdek. Jedeme zpátky, jamile sedneme do auta, je nad námi jasno. Zbytek dne vyplníme minigolfem a pintou bitteru v našem pubu s google maps a hledáním, kam pojedeme zítra.

Vyrážíme do Dorsetu, proslaveného jurským pobřežím s bohatými kosterními pozůstatky. Neuvidíme jedinou kost. Uvidíme ale příjemné městečko Weymouth a maják Portland Bill, vzdálený asi 5 km, ke kterému se musí dojet po umělé hrázi, ale vyplatí se to, ten pohled z jednoho z těch výstupků na mapě jižního pobřeží stojí za to.

Každodenní cestování se začíná projevovat na únavě materiálu. Do konce týdne stíháme ještě návštěvu Arundelu s Arundel Castle, který je vidět ze všech stran. Dostali jsme chuť dát si ještě jednou fish & chips někde na pobřeží. K tomuto účelu vybíráme městečko s neanglickým názvem Bognor Regis, snad po nás nikdo nebude chtít jej vyslovit, protože i navigace v angličtině s tím má očividný problém. Stánek s fish & chips ale na pobřeží mají, tak ať se jmenují, jak chtějí. Těstíčko na tresce krásně křoupe, hranolky mají správnou velikost, to znamená, že se nevejdou do pusy a na to všechno ocet, pěkně po anglicku.

Piknikování u moře se nám tak zalíbilo, že k večeři dělám sendviče a bereme si je i s pivem na naši pláž. Večerní vítr je krutý a promočená dítka s barvou šmoulí zmrzliny nás ženou zpátky dřív, než stačím spolknout poslední sousto. Večer ještě píšu sms Debře, jak to uděláme s předáním klíčů. Máme je nechat u sousedů, má nemocnou mámu a nemůže přijet.

Odjíždíme. Debra sice nedorazila, dorazil ale Bob, její manžel, aby nám řekl, že klíče máme nechat na stole a klidně jet. Pohoda. Necháváme dům nezamčený s klíčema a vstupní kartou na stole, jak je ctěná libost. V damage depositu mám 50 liber, tak snad tam nikdo neudělá spoušť a deposit mi přijde zpátky. Než se napojíme na dálnici na Londýn, tak cesta nebere konce, jedeme po ucpaných okreskách. Z Londýnského okruhu dolů na Dover už to jde jako po másle. Je poledne, trajekt odjíždí ve čtyři, projdeme si centrum Doveru, které není kdovíjak lákavé. Svítí ale sluníčko, což i z Doveru dělá docela přívětivé místo. Zajdeme si na oběd, vyhrává to opět Costa a jedeme si stoupnout do fronty na odbavení. Včera se v Nice odehrál teroristický útok a vypadá to, že do Francie dneska neprojede neprověřená ani myš. Policistka šmejdí baterkou v motoru, bezpečnostním rámem ale musím projít jenom já, zbytek nechává sedět v autě, do kufru se ani nepodívá. Hm, zvláštní. Naštěstí máme dost času, takže všechno bezpečně stíháme. Na trajektu už neopakujeme chybu z cesty do Anglie a obloukem míjíme dětský koutek a zabíráme místa v restauraci na přídi. Je to jako včera, když jsme jeli sem. Pohádka ale nekončí, na palubě mě zaujala nabídka noční plavby z Amsterdamu do Newcastlu, odkud je to už kousek do Skotska. Do příštího roku mám o čem přemýšlet. Bojím se to vyslovit nahlas, Jana je půlku cesty nahnutá přes zábradlí s popelavou barvou ve tvaři. Ne, je spíš modrozelená. Ještě počkám, nevím, jak by informaci o osmihodinové plavbě strávila.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je admin. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *