Anglie 2016 – část první

Začátek tohoto roku byl ve znamení velkého očekávání. Proč v srpnu píšu o začátku roku? Protože jsem sem od té doby nic nenapsal a protože je potřeba znát souvislosti. Někdo by události letošního roku shrnul pod společného jmenovatele “debilní nápady”.

Jsou debilní nápady, které jsou od začátku tak debilní, že nevěříte v jejich uskutečnění, a potom jsou debilní nápady, u kterých kdybyste se o uskutečnění nepokusili, byli byste za ještě většího debila. Zejména pokud to veřejně vykřičíte do světa na Facebooku. Do této kategorie patří třeba letošní běžecké výzvy v kombinaci maratonu a štafetového Vltava runu, pouhých pět dní po sobě. Žena mě v těchto případech láskyplně označuje termínem “magor”. Když jsem na začátku roku přišel s nápadem, že obložím naše betonové schodiště dřevěnou podlahou, skoro jsem si sáhl do kategorie “tuplovaný magor”. Nějakou shodou okolností se stalo, že jsem neumřel ani při maratonu, ani při objevování krás vltavských břehů, a dokonce ani na žádném z 15 schodů našeho schodiště, tam jedině jsem měl namále. Když se všechno tak krásně daří, proč by se nepodařila další magořina, jet na dovolenou autem do Anglie. Nebo jet do Anglie autem? To slovo “auto” má mít hlavní význam. Ano, byli jsme tam už milionkrát, letenka stojí často méně než vlak z Prahy do Ostravy, tak proč autem? Kvůli intenzivnějšímu zážitku. Z letadla si člověk pamatuje maximálně tak Ruzyni a potom ař Standsted nebo Gatwick, tohle bude jiné. Protože se mi podařilo rodinu zaměstnat přemýšlením nad mým duševním zdravím, tenhle nápad přešla bez výraznějších protestů. Už jsem si odvykl navrhovat destinace odtržené od civilizace, bez mobilního a wifi signálu, nedejbože bez zásuvky. Ve skrytu duše ve mně sice pořád ještě sídlí Vinnetou, ale nechci dopadnout jako Sam Hawkins. Po ujištění, že i trajekt disponuje připojením k internetu, fénu, kulmě a žehličce, jsem byl milosrdně ponechán naživu. Zbývalo vybrat trajekt. Na výběr byla kratší a dražší cesta z Calles, anebo o hodinu delší ale levnější trasa z nedalekého Dunkirku. Jako suchozemec, který má možnost vidět moře jen jednou do roka, jsem zvolil delší cestu s konstatováním, že se alespoň budu moct chvíli prospat. S řízením vlevo mám průpravu ještě z Irska, přemýšlím o obalení zrcátek do molitanu, tady to bude alespoň bez boulí na hlavě. V Irsku to bylo složitější v tom, že jsme měli půjčené auto s opačným řízením a na rány do hlavy, které jsem dostával od středního sloupku dveří pokaždé, když jsem chtěl couvat a otočil se na stranu, na kterou jsem byl zvyklý, si ještě dobře pamatuju.

Týden před odjezdem přišel brexit. I ve Spojeném království mají své Zemany, Hašky a Konvičky, kteří lžou jako když tiskne, na což se většinou přijde hned druhý den po volbách, v tomto případě po referendu. Britové si lížou rány, v panice se odtrhává Skotsko, po něm Severní Irsko a nakonec i Londýn. Brexitová kocovina na druhou stranu poslala kurz libry na historické minimum, což pro Brity znamená dražší dovolenou, my se tentokrát můžeme nacpat fish & chips k prasknutí. Teď jenom dávat dostatečně najevo, že nejsme Polácí, kteří to odnesli za všechny. Mažu z počítače Bolka a Lolka, ať nejsme v podezření. Za instalatéra mě snad nikdo považovat nebude.

Odjíždíme v sobotu odpoledne, trajekt nám sice jede až v neděli v šest ráno, chci mít ale náskok pro případ nadměrného čůrání, kakání a blinkání. Ani jedno kupodivu nepřišlo v množství větším než malém, dokonce ani po mých sendvičích a tak do Francie přijíždíme tři hodiny před vyplutím. Dunkirk je sice historií opředené místo, přístavní jeřáby ve tmě ale spíše připomínají těžební věže ostravsko-karvinského revíru než trable na konci druhé světové. Projíždíme čtyřnásobnou kontrolou, nejdříve si pasy zkontrolují Francouzi, aby o padesát metrů dál udělali to samé Britové. Že by historická rivalita a nedůvěra? Za dalších padesát metrů kontrola jízdenek a ještě jednou 50 metrů a kontrola uprchlíků. Britové sice chvíli brázdí baterkou v zavazadlovém prostoru, potom ale uznají, že by se tam žádný migrant nevešel, ani kdybych ho rozkrájel a po kouskách zavřel do kufrů. Jediné, co objeví, je drak, kterého jsme loni koupili v Dánsku a hodláme jej zase provětrat. Drak nevadí. Mávnou rukou, popřejí šťastnou cestu a pouštějí nás. Zařazujeme se do čekací lajny a máme tři hodiny do odjezdu. Na trajektu, který tady kotví už od večera, to vypadá, že mají všichni půlnoc, dělí nás od něj plot s ostnatým drátem. Na velkoplošné obrazovce na budově před námi jede nekonečná smyčka reklam, která způsobí, že nezamhouřím oka. Zatímco všichni spí, já zblble koukám před sebe, což přerušují jenom pravidelné kopance kolenem do volantu. Neusnu ani náhodou.

Po páté hodině začíná být rušno, na trajektu se svítí, začínají najíždět zásobovací auta a potom i nás začnou postupně lifrovat do útrob toho monstra. Máme zaplacené přednostní nalodění, najíždíme tedy mezi prvními. Připadám si jako biblický Jonáš v břiše velryby. Zaparkujeme v prvním patře a jdeme se usadit do dětského koutku s hřištěm a televizí s pohádkami. Chyba. Obrovská chyba. Tady taky neusnu. Polská matka tady řve po svém polském dítěti, arabské dítě řve po své arabské matce a britské matky tradičně nic neřeší, ani kdyby jejich zlatíčko vyšplhalo na kapitánský můstek a převzalo velení. Chodím se uklidňovat do restaurace na přídi, kde je alespoň relativní klid a výhled na moře před námi. Teda byl by, kdyby nebyla mlha. Takhle vidím prd, ale je ticho.

Po dvou hodinách plavby se mlha jako zázrakem zvedne a před námi se objeví slavné “bílé útesy doverské”, tohle člověk z letadla nezažije, budiž odpuštěno všem polským, arabským i britským matkám. Jdeme se na tu krásu osvícenou ranním sluncem podívat ven. Vplouváme do přístavu, loď se otáčí o 180 stupňů, abychom při vyjíždění nemuseli couvat. Náš Renault by si to sice možná rád namířil do Francie za námi, nedostane ale příležitost.  A teď hlavně vlevo, Péťo, vlevo.





Příspěvek byl publikován v rubrice Cestování, Nezařazené a jeho autorem je admin. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *