Holandsko

Každý příspěvek na blog se musí řádně vysedět. V mém případě taky vyběhat, vyjezdit na kole, stihnout položit podlahu, vymalovat, postavit skříně, odnést macbook do servisu a vzápětí koupit nový, z čehož plyne poučení: „nevoz počítač v postranní tašce kola“. A když tohle všechno člověk udělá, tak je potřeba ještě vymyslet, jak začít. Tohle byl začátek, pro pořádek.  Celý příspěvek

New York

Cesta

P byl rozhodnutý už dlouho, musí do New Yorku, otázka byla kdy. P věděl, že to bude muset doma vysvětlit a hledal tu pravou záminku, která by byla dostatečně neprůstřelná. Ano, neprůstřelný argument, vezme J sebou, proti tomu nemůže nic namítat. Něco ale musí udělat s T, M a j. Poprosil V, jestli by se o T,M a j nemohla postarat. V listopadu zabukoval P hotel na duben a koupil letenky, nejdůležitější křesťanské svátky v roce budou z hlediska bezpečnosti letecké dopravy jistě nejbezpečnejší. Byl to jeho dárek ke čtyřicátinám, které měl v únoru a duben se mu prostě jevil jako lepší varianta. Celý příspěvek

Čtyřicet

Františkovi bylo ten den čtyřicet. Nepočítal dny ani hodiny, tohle ale věděl. Stál u vstupu do metra a bavil se tím, že na chodce vylézající z díry občas plivnul. Nemohli ho vidět, byl opřený o zábradlí ze strany, kde si jej nikdo nevšimnul. Byl chladný únorový den, pravděpodobně pátek, jak vytušil podle prořídlého davu, v pátek je vždycky míň lidí, všichni zabalení do zimních bund a kabátů, na hlavách čepice nebo kapuce, takže jeho plivance nikdo ani necítil. O to víc ho to bavilo. Celý příspěvek

Anglie 2016 – část čtvrtá

Po Londýnu jsou všichni unavení, v neděli ráno se vyspává, snažím se nikoho nevzbudit, když si jdu dát předsnídaňových sedm kilometrů. Běžím na pláž, která ale prakticky zmizela, fouká silný vítr od moře a odliv se prakticky nedostavil. Zkouším to po kamenech, ale po třech kilometrech mám dost, opouštím pobřeží a vybíhám na asfaltku. Zástavba zmírnila silný boční vítr. Po snídani vymýšlíme, co budeme dělat. Je zataženo, chvílemi slabě prší, vyhrávají to hrady a Beachy head. V tomhle počasí budou mít alespoň anglické hrady tu správnou atmošku. Temné síly sídlící v jejich zdech budou mít vliv na některé z nás.  Celý příspěvek

Anglie 2016 – část třetí

Je sedm hodin, všichni ještě mají půlnoc, kromě mě, pejskařů a slečny na koni, která se prohání po pobřeží. Dneska už využívám velkého odlivu a jdu to zkusit po mokrém písku. S pejskaři na sebe mávneme, zamává i slečna na koni, se kterou se snažím držet krok, dlouho mi to ale nevydrží. Každých asi sto metrů musím přeskočit anebo oběhnout vlnolamy, obojí obvykle končí tím, že si naberu do bot. Cesta tam je proti větru, mám pocit, že stojím na místě, zpátky je to pro změnu prakticky zadarmo. Doháním slečnu na koni. Ode dneška už chodím ráno sem, bohužel druhý týden našeho pobytu se obrátí vítr a i při ranním odlivu zůstane pláž pod vodou a vykukuje jenom oblázková část, po které se běhat nedá. Celý příspěvek

Anglie 2016 – část druhá

Sjíždíme z trajektu, jedeme v koloně, takže držet se vlevo mi zatím nedělá problémy. Projedeme Doverem a najíždíme na dálnici směr Londýn. Tady člověk do protisměru neprojede, ani kdyby chtěl. Probdělá noc se kupodivu zatím nijak zvlášť neprojevuje, kromě mírného flegmatismu, což je vlastně dobře, nestíhám panikařit. Chvíli se držím za litevským kamionem, za pár mil jsem jakžtakž adaptovaný a předjíždím jako místní, s rychlostí si tady nikdo hlavu neláme, já s plně naloženým Kangoo ani nemusím. Celý příspěvek

Povánoční (za)myšlení

Tohle období mezi Vánocemi a Silvestrem je každoročně úplně mrtvé. Nedá se přirovnat ani k pověstné okurkové sezoně, ten týden jako by se nacházel v nějakém meziprostoru, na odpočívadle v polovině cesty na vrchol mrakodrapu, 50 pater už jste vyšlapali a 50 ještě zbývá, dost rozporuplné pocity. Bude to asi tím dlouhým předvánočním čekáním, které začíná už v říjnu a člověk se chtě nechtě připravuje na ty tři dny, které utečou rychleji, než si Pyšná princezna stačí všimnout, že zahradník je král. Vlastně je to všechno tak nelogické a iracionální, až z toho není cesty ven. Celý příspěvek

Tak tedy Dánsko….

Dánsko, inu rozhodli jsme se pro Dánsko, bylo k tomu několik důvodů, jednak jsme nechtěli na jih, protože na jih jezdí všichni, na jihu je horko, v létě obzvlášť, jih je prostě na jihu, což se o severu tak úplně říct nedá. To jsme ještě nevěděli, že globální oteplování zanese jih i tam, kde bychom měli v červenci chodit v mikinách a slovo plavky ani nevyslovit, natož litovat, že je nemáme. Celý příspěvek