New York

Cesta

P byl rozhodnutý už dlouho, musí do New Yorku, otázka byla kdy. P věděl, že to bude muset doma vysvětlit a hledal tu pravou záminku, která by byla dostatečně neprůstřelná. Ano, neprůstřelný argument, vezme J sebou, proti tomu nemůže nic namítat. Něco ale musí udělat s T, M a j. Poprosil V, jestli by se o T,M a j nemohla postarat. V listopadu zabukoval P hotel na duben a koupil letenky, nejdůležitější křesťanské svátky v roce budou z hlediska bezpečnosti letecké dopravy jistě nejbezpečnejší. Byl to jeho dárek ke čtyřicátinám, které měl v únoru a duben se mu prostě jevil jako lepší varianta. Celý příspěvek

Anglie 2016 – část třetí

Je sedm hodin, všichni ještě mají půlnoc, kromě mě, pejskařů a slečny na koni, která se prohání po pobřeží. Dneska už využívám velkého odlivu a jdu to zkusit po mokrém písku. S pejskaři na sebe mávneme, zamává i slečna na koni, se kterou se snažím držet krok, dlouho mi to ale nevydrží. Každých asi sto metrů musím přeskočit anebo oběhnout vlnolamy, obojí obvykle končí tím, že si naberu do bot. Cesta tam je proti větru, mám pocit, že stojím na místě, zpátky je to pro změnu prakticky zadarmo. Doháním slečnu na koni. Ode dneška už chodím ráno sem, bohužel druhý týden našeho pobytu se obrátí vítr a i při ranním odlivu zůstane pláž pod vodou a vykukuje jenom oblázková část, po které se běhat nedá. Celý příspěvek

Anglie 2016 – část druhá

Sjíždíme z trajektu, jedeme v koloně, takže držet se vlevo mi zatím nedělá problémy. Projedeme Doverem a najíždíme na dálnici směr Londýn. Tady člověk do protisměru neprojede, ani kdyby chtěl. Probdělá noc se kupodivu zatím nijak zvlášť neprojevuje, kromě mírného flegmatismu, což je vlastně dobře, nestíhám panikařit. Chvíli se držím za litevským kamionem, za pár mil jsem jakžtakž adaptovaný a předjíždím jako místní, s rychlostí si tady nikdo hlavu neláme, já s plně naloženým Kangoo ani nemusím. Celý příspěvek

Top 10 books challenge (knihy, které mě nejvíce ovlivnily)

Facebookové výzvy mě obvykle nechávají chladným a čekám, až se „plebs“ vyřádí a doufám, že mě nechá stranou všech „pivních“, „kyblíkových“ a podobných výzev. Tahle mě zaujala a donutila k přemýšlení, protože sestavit seznam (ne žebříček) deseti knih, které mě v životě nejvíce ovlivnily, není vůbec jednoduché. Čtu prakticky od doby, kdy jsem pochopil, že několik písmen dohromady dá slovo, takže je dost těžké vybrat pouhých deset. Člověk má samozřejmě tendenci vybírat ty, které četl v poslední době, taky jsem tím začal a v zápětí smazal. Zjistil jsem, že mě až tak neovlivnily a začal pátrat v paměti, protože nejvíce ovlivnitelný je člověk v dětství a v pubertě, tam se to všechno formuje a tam se nejlépe do člověka zaseje semínko pochybnosti. Z Broučků, Honzíkových cest a Letadýlek Káně jsem přešel k Verneovkáma a Mayovkám, od nich k Foglarovkám a v teenage věku jsem hltal Remarquea, Hamingwaye, Hrabala atd., potom přišel Deml, Umberto Eco, potom éra Kerouaca a Bukowskeho a pak už to bylo páté přes deváté. Žádnou knížku jsem nečetl dvakrát a řídil se tím, že knih je moc a času málo, takže číst některou dvakrát je zbytečný luxus. Do toho nepočítám učebnice, tam mi ale často ani trojí přečtení nepomohlo. Takže ta desítka:

Jules Verne – 20 tisíc mil pod mořem

Jaroslav Foglar – Záhada hlavolamu

Bohumil Hrabal – Příliš hlučná samota

Jakub Deml – Zapomenuté světlo

Jack Kerouac – Na cestě

Charles Bukowski – Všechny řitě světa i ta má

Nick Hornby – Všechny moje lásky

Gabriel José García Márquez  – 100 roků samoty

Haruki Murakami – Kafka na pobřeží

Christopher McDougall – Zrozeni k běhu

Londýn 2014

Jestli je na světě nějaká jistota, je to Londýn, ani po deváté návštěvě neomrzí, ve své podstatě pořád stejná, bublající, kosmopolitní, tolerantní a neuvěřitelně nabitá osmi milionová megapole. I přes to, že se neustále mění, někde uvnitř zůstává nějaká neproměnná konstanta, díky které si tam člověk vlastně kdykoli připadá jako doma. To, že je to ráj fotografů, asi není potřeba zmiňovat, protože se stačí v jakýkoli okamžik kdykoli a kdekoli postavit na ulici a každou vteřinou máte jiný záběr, jinou kompozici s jiným příběhem a díky tomu taky vznikla spousta slavných fotek. Celý příspěvek

Uživatel odpojen (a zase připojen)

Už jste si to možná taky někdy zažili, totální “vyšťavení”. Prostě došla šťáva, zíráte na monitor, chcete něco napsat a nevíte co. Hlava prostě nebere. Dostavila se únava z předešlých dnů a protože teď víte, že si můžete odpočinout, hlava sama najede na úsporný režim a nedovolí vám přepnout se do uživatelského nastavení. Uživatel odpojen. A opojen tím, že momentálně nemusí nic. I když to je jenom zdánlivé.  Celý příspěvek

Happy New Year!

Happy New Year! Opravdový začátek roku jsem na webu trochu zaspal, takže to berte jako přání nejenom do toho letošního ale i příštího, protože se mi to s největší pravděpodobností stane zase. Tohle je takové “kulturní okénko”, kterým jsem vstoupil do roku 2014, protože jsem si řekl, že i v tomto roce se budu tvářit jako “kulturní člověk”. Často se mi to nedaří, zejména ve chvíli, kdy propocený doběhnu po nějakých 10 nebo 20 km domů, to se ode mě odvrací celá rodina, včetně kocoura Mikeše, který je jinak pro kus žvance schopen snést cokoli (i vejce). V těchto chvílích vypadám jako Mauglí z Knihy džunglí a předstírat že umím číst, natož psát, by nemělo cenu. Celý příspěvek