Čtyřicet

Františkovi bylo ten den čtyřicet. Nepočítal dny ani hodiny, tohle ale věděl. Stál u vstupu do metra a bavil se tím, že na chodce vylézající z díry občas plivnul. Nemohli ho vidět, byl opřený o zábradlí ze strany, kde si jej nikdo nevšimnul. Byl chladný únorový den, pravděpodobně pátek, jak vytušil podle prořídlého davu, v pátek je vždycky míň lidí, všichni zabalení do zimních bund a kabátů, na hlavách čepice nebo kapuce, takže jeho plivance nikdo ani necítil. O to víc ho to bavilo. Na vedlejší lavičce někdo nechal nedopitou colu z káefcé, teď se mu hodila, aby v ústech vytvořil více slin, napil se, část polknul a částí poznamenal chodce, kteří mu nevěnovali sebemenší pozornost. Až se budou odpoledne vracet, bude zase na svém místě a někteří z těch, kteří si ráno odnesli plivanec, mu něco hodí. Něco za něco. Odpoledne vždycky dávají víc, ráno se s ním nikdo nechce otravovat, bývají nevrlí a nevyspaní. František taky moc nespal, ale nikam nepospíchá, takže spánek počká. 

 Metro chrlí další a další pátečníky, až ho to přestane bavit, půjde se na chvíli ohřát dolů, možná si to dá párkrát na Háje a do Letňan, je mu čtyřicet, slaví, nebo by měl. Mohl by skočit do charity a zkusit si vyměnit tu o tři čísla větší bundu, na druhou stranu už několikrát dobře posloužila jako spacák, když mu ten jeho ukradli. Nebo by se mohl poflakovat u protější vinotéky, občas vynášejí před krám krabice s prázdnými láhvemi, které nejsou tak prázdné, jak se prodavači zdá. Anebo by mohl proběhnout mekáčem a ukořistit meníčko někoho, kdo si zrovna odskočil na záchod. Mohl by cokoli, vlastně je ten nejsvobodnější člověk na světě. Takhle si to v hlavě zpracoval už dávno, dávno přestal nadávat na osud, všechno, co se mu v životě stalo byla stejně jeho vina, tak co. Byla to vina nebo vysvobození? Z pohledu těch, na které už dobrou hodinu plive pro své potěšení, je prostě ztroskotancem. 

 Už je tady zase, z metra vylezl ten pošuk s Novým prostorem, na krku cedulku a tváří se strašně důležitě, má práci, Františkem opovrhuje, protože žádnou nemá a ani nechce. František na něj plivnul. Taky to kdysi zkusil, vydržel to dva dny a nakonec všechny výtisky nechal někde ležet, neměl na to nervy, peníze ani neodevzdal. Pošuk teď vyřvává na celé kolo, občas se někdo zastaví a koupí. 

 V noci se mu zdál sen, během těch několika málo hodin, kdy se mu podařilo usnout. Nerozuměl mu Byla v něm zase ona, tvář, kterou nikdy v životě neviděl, chodila k němu pouze v noci ve spánku, nevěděl, kdo to je, vlastně si ani nebyl jistý tím, jestli je to muž anebo žena. Vždycky, když se tvář objevila, byl po probuzení nesvůj, už dávno necítil strach nebo nejistotu, byl smířený, nechtěl nic víc, tvář ho ale vždycky znervóznila. Poprvé se objevila, když se najednou probral v nemocnici, kam ho zavezla záchranka, kterou zavolali policajti po tom, co se jim ho nepodařilo probudit, beztak schytal pár kopanců, soudě alespoň podle modřin. Nic z toho si ale nepamatoval, kromě tváře. Teď tady stojí a baví se, ale stejně se nemůže vzdát své představy. Z lidí vycházejících z díry vidí jenom záda, občas to někdo vezme v protisměru dolů, a tam ji spatřil. Jeho tvář ze sna dostala reálné obrysy, existuje, kdo to je, magicky ho přiahuje tak, že nechá plivání a opatrně se pouští za ní, pořád neví, jestli je to muž nebo žena, není si jistý, ale má pocit, že by to mohla být žena. Co udělá až ji doběhne, osloví ji? Netuší, stejně se ale prodírá davem dál. Doběhnul až na nástupiště, ještě na eskalátorech ji viděl, teď nic, zmizela, není ani na jedné straně, nástupiště je prázdné, úplně, nikde ani živáčka, před chvílí bylo všude plno. 

 Do očí mu někdo svítí ostrým světlem. “Tak vstáváme, kolik toho zase bylo, Františku, vypadáš příšerně, dali jsme tě trochu dohromady, sestra ti dá mejdlo a ručník a půjdeš zase po svých, můžeš poděkovat tomu prodavači Nového prostoru, který tě našel”. Františkovi je čtyřicet, asi oslavoval u vinotéky, neví, pamatuje si plivance u vstupu do metra, potom už nic. Bere si mýdlo a jde se umýt.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je admin. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 komentáře u „Čtyřicet

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *