Holandsko

Každý příspěvek na blog se musí řádně vysedět. V mém případě taky vyběhat, vyjezdit na kole, stihnout položit podlahu, vymalovat, postavit skříně, odnést macbook do servisu a vzápětí koupit nový, z čehož plyne poučení: „nevoz počítač v postranní tašce kola“. A když tohle všechno člověk udělá, tak je potřeba ještě vymyslet, jak začít. Tohle byl začátek, pro pořádek. 

 Hedvika se probudila do absolutně jasného sobotního rána, to není v Amsterdamu pravidlem ani v polovině července. Ne, že by v Amsterdamu nebyla sobotní rána, ta jsou alespoň jednou do týdne, ale nebe bez mráčků už tady dlouho nebylo. Včera šla spát pozdě, mohl za to Christian a jeho přítel Robert. Rozhodli se Hedviku provést snad po všech barech a coffee shopech v okolí, i po půlroce si tady pořád připadala nová.  Neví, kdy skončila v posteli, ale udivilo ji, že se probudila tak brzy. Z grachtu pod domem se ozývala muzika, další věc, na kterou si ještě nezvykla, z lodí, které brázdily amsterdamské grachty, věčně něco vyhrávalo a většinou se z nich linula i vůně hašiše. Úplně legální to nebylo, ale policie dělala, že nic nevidí, turisté to ostatně mají rádi a každý obyvatel Amsterdamu vlastně hraje divadlo pro turisty, všichni tady mají nějakou roli. Za přepážkou informací v Rijskmuseu měla být až v deset, teď bylo osm a ona měla dvě hodiny na to, aby se v klidu nasnídala, do muzea to má kousek. Matně si vzpomíná, že nad ránem ještě slíbila Christianovi, že mu zavolá, že bezpečně dorazila domů. Pokusila se vytočit jeho číslo, ale její iPhone, který dostala od Roberta, vydával jenom nekonečný vyzváněcí ton. Má ty dva ráda, ale vypadá to, že zrovna oni, po tom, co se rozloučili, domů nešli a kdo ví, kde nakonec skončili. To zase budou historky. 

 Ještě pořád si nezvykla na místní zvyk nedávat do oken záclony nebo žaluzie, a přitom okno tvoří prakticky celou jednu stěnu tradičně úzkých domů, protože místa tady nebylo nazbyt a domy v minulosti rostly hlavně do výšky. Člověk si to nesmí moc připouštět. Na druhou stranu jsou chvíle, kdy si to umí užít, jako třeba dneska ráno. Udělala si kafe, namazala toast marmeládou, sedla si k oknu a sledovala bzukot dole. Ze svého třetího patra měla celý gracht jako na dlani. Díky těmto malým ranním radostem se už dvakrát stala hrdinkou, jednou zachránila sousedovi kolo, když mu jej chtěl někdo ukrást a jednou zavolala sanitku feťákovi, který se najednou složil uprostřed ulice. Dneska nebylo co ani koho zachraňovat, život dole poklidně plynul a mezi místními se začínali proplétat první turisté, byli od sebe na první pohled k rozeznání, batoh na zádech, foťák na krku, případně připravený mobil svědčili o turistovi, místní vozí zavazadla na kole, pěšky chodí nalehko a nefotí. Na druhém břehu někdo na kole stěhoval celou almaru. Je to taková amsterdamská zvláštnost, jenom tady se dají porušit všechny fyzikální zákony a na bicykl naložit klidně i koncertní křídlo, když na to přijde. Hedvice se nad kouřícím hrnkem kávy začaly zavírat oči, krátká noc se přece jenom projevovala. Sluneční paprsky, které se opíraly do okna ji za chvíli spolehlivě uspaly.

 Nevěděla, jak dlouho spala, najednou byla tma, šla po nočním Damraku, nebyl s ní ani Christian ani Robert, jenom dva Alžířani, kteří se ji snažili vnutit hašiš. Odmítla je, chvíli byli neodbytní, potom dali pokoj. Většinou s podobnými chlápky neměla potíže, zpočátku se jich bála, ale když zjistila, že většinou chtějí jenom prodat zboží, přestala se jim vyhýbat. Ruce měla mastné od hranolků s majonézou, které i přes pokročilou noční hodinu dolovala z obřího kornoutu. Něco ale nebylo v pořádku, měla pocit, že se děje něco divného. Sama si připadala jako ve snu, ale nebyla schopna rozlišit, jestli je to skutečnost nebo sen. Alžířani zmizeli, zmizeli vlastně úplně všichni, na jinak přeplněných ulicích bylo najednou prázdno, v coffeshopech se svítilo, ale nikde ani živáčka, grachty, jinak i v noci plné lodiček, byly ponořené do tmy, dokonce i voda v nich úplně oněměla. Uprostřed ulice blikalo modré světlo z policejního majáčku, ale i to auto bylo prázdné. Vymizel život, jenom světla zůstala svítit, jako na na nějaké podivné fotografii. Hedviky se zmocnil stísněný pocit. Takhle Amsterdam neznala, město kypící životem bylo najednou prázdné. Štípla se, jestli se ji to nezdá. A přesto, něco se pohnulo, na protějším chodníku přeběhla kočka, jedna jediná černá kočka, s Hedvikou byly samy dvě teď jedinými obyvatelkami Amsterdamu. Kočka se zastavila, oči ji modře zazářily, jak se v nich odráželo světlo z policejního majáku. Prohlížela si Hedviku. Chvíli tam tak stály a dívaly se na sebe. Hedvika měla pocit, jakoby se ji podlamovaly nohy a země pod ní se vlnila. Kočka s modře zářícíma očima byla v tu chvíli pánem situace. Hedvika měla pocit, že se kočka přibližuje, nenašlapovala, ani se nepohnula, nějakým zvláštním kouzlem byla čím dál blíž. Domy, v jejíchž štítech zlověstně visely stěhovací háky, ale zůstávaly na svém místě. Hedvika si nemohla vzpomenout, co dělala, než se tohle všechno kolem ní začalo dít. Kočka už byla téměř u ní, Hedvika nevěděla, jestli má strach, nohy ji ale neposlouchaly, v ruce stále držela kornout od hranolků, ale nezdálo se, že by to bylo to, co kočku přitahovalo. Nejraději by sedla na kolo opřené o pouliční lampu kousek od ní, nemohla se ale pohnout z místa. Kočka se ji otřela o nohu a zavrněla, vypadala, že chce něco říct. Místo slov ale vydávala pouze zvláštní zvuk, zvuk, který Hedvika dobře znala, nemohla si ale vzpomenout odkud, bylo to jako……… .

 iPhone pohozený na posteli vytrhnul Hedviku ze sna, byla zase slunečná sobota, háky ve štítech amsterdamských domů vůbec nevypadaly hrozivě a před Hedvikou stál hrnek pořád ještě horkého kafe. Volal Chrtistian, prý jestli je ji dobře, jemu s Robertem ta návštěva nevyzkoušeného coffee shopu moc nesedla. Hedvice u nohy zamňoukala kočka, včera tady ještě nebyla, musela s ní přijít v noci…..

A to je konec. Všechny osoby, zvířata, coffee shopy a drogy v této minipovídce jsou smyšlené a mají vás pouze nasměřovat k fotogalerii, kterou najdete zde.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je admin. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *