Tak tedy Dánsko….

Dánsko, inu rozhodli jsme se pro Dánsko, bylo k tomu několik důvodů, jednak jsme nechtěli na jih, protože na jih jezdí všichni, na jihu je horko, v létě obzvlášť, jih je prostě na jihu, což se o severu tak úplně říct nedá. To jsme ještě nevěděli, že globální oteplování zanese jih i tam, kde bychom měli v červenci chodit v mikinách a slovo plavky ani nevyslovit, natož litovat, že je nemáme.

Druhým důvodem pro Dánsko bylo, že na rozdíl od Švédska nebo Norska není potřeba se do něj přepravovat trajektem. A konečně třetí důvod, o kterém rozhodlo potomstvo a který byl možná nejpodstatnější, v ostatních skandinávských zemích nemají Legoland. Vzhledem k tomu, že potomstvo tvoří v tuto chvíli většinu nevoleného zákonodárného sboru, tak jsme prostě byli postaveni před hotovou věc.

Inu jelo se do Dánska, země Hanse Christiana Andersena, Malé mořské víly, královny Markéty, Bang & Olufsena, Jussi Adlera Olsena, Carla Mørcka, Larse von Triera, Lega, Carlsbergu a špatného hokeje.

A jelo se dobře, Dánové si totiž potrpí na ultra dokonalé silnice, před kterými i německé dálnice blednou závistí. Popravdě řečeno, něco takového jsem ještě neviděl, to se prostě musí zažít. Člověku trochu kazí radost fakt, že se na okreskách může jezdit jenom osmdesátkou, kterou mají problém udržet i místní, jinak je to dokonalost sama. Netuším, kde ten asfalt berou, protože ten musel přinejmenším spadnout z nebe. Kolem většiny silnic vede oddělená cykostezka, cyklisté mají svůj pruh i na kruhových objezdech, kde je na ně potřeba dávat pozor, v klasické křižovatce je vždy o semafor více, aby byli v obraze i řidiči, kteří už vjeli do křižovatky, a to všechno završuje až sterilní čistota kolem silnic. Jediný odpadek by byl vidět na kilometry daleko. Myslel jsem, že je dostanu alespoň na veřejných záchodcích na odpočívadlech, která jsou i kolem méně frekventovaných silnic. Zase nic, čisto. Říkám si, “tak alespoň pláže”, jsou přece nekonečné, tam se nedá udržet čisto, ne, desítky kilometrů písečných pláží kolem celého Dánska čistých jako dětská prdelka. A když už se někde nějaký ten odpadek vyplavený mořem objeví, první Dán jej zvedne a odnese do kontejneru, které jsou na plážích připraveny s popiskem ve smyslu “zvedni, vyhoď, budeš mít čisto”. A oni to dělají, dělají to dobrovolně, nikdo jim za to neplatí. Ano, když se řekne A, musí se říct i B, polovina dánského platu padne na daně, které ale nikdo nerozkrádá a očividně končí tam, kde mají (i dětská hřiště toho budiž příkladem). Ta druhá polovina platu jim pořád ještě stačí na to, aby měli v peněžence nejvíce ze všech Evropanů, nebo skoro nejvíce. Benzín a nafta přitom stojí stejně jako u nás, horší je to s potravinami, tam si našinec připlatí, ale pokud se rozhodne vařit si sám, dá se nákup v supermarketu přežít. Co ale našinec nepřežije, pokud nevyhrál ve Sportce, tak je návštěva restaurace. Fast foodové menu pro pět v Legolandu přišlo v přepočtu na 1500 Kč. V klasické restauraci je potřeba počítat s několikanásobně vyšší čátkou. Ale protože jsme skromní a já schopný z ničeho vykřesat zázrak, nákupem v supermarketu a blízké rybárně se to dalo vyřešit ke spokojenosti strávníků i peněženky. Potraviny si sebou až na pár tatranek nikdy nevozíme, chci jíst místní produkty a ne paštiky z Babic. Ryby jsou asi jediná potravina, která tam vyjde levněji než u nás. Kilo čerstvého lososa jsem koupil v přepočtu za tři stovky. Pivo je taky dražší záležitost, i když pořád levnější než v sousedním Švédsku, víno a tvrdý alkohol ale raději oželet nebo přivézt.

Ale abych nezůstával jenom u materiálna, po té čistoskvoucí pláži jsem si byl každé ráno zaběhat. Kupodivu jsem ani v šest ráno nebyl sám, maminka s dítěte stavěla nemluvněti bábovičky obehnaná větrolamem, pejskaři venčili, čím větší pes, tím větší Dán, běžci na sebe spokojeně kynuli a všude panoval klid a mír. Dokud ho nepřerušily hlídkující F16. Rusové si poslední dobou na Skandinávii dost dovolují a je potřeba je vykázat do patřičných míst. Docela bych si vychutnal nějaké to menší sestřelení Migu, bohužel tohle divadlo se nekonalo.

Zabavili jsme se teda sami, jednak návštěvou zmíněného Legolandu, který by byl na delší vyprávění, ale nejenom děti si tam splní sen, a jednak cestou na ostrov Mandø. Jeho jediná přístupová cesta se dvakrát denně zaleje mořem a člověk musí těch šest kilometrů z pevniny stihnout nejlépe v době, kdy moře zase ustoupí, jinak se na Googlu ocitne mezi fotkami ztroskotanců, které zachraňoval vrtulník ze střechy utopeného auta. Naštěstí se nám na tenhle ostrov, který je součástí přírodní rezervace a žije na něm jenom několik desítek stálých obyvatel, podařilo dorazit suchou cestou a v suchu jej i opustit. S tím koneckonců turistovi pomůže i domorodkyně v místním kiosku, která celý den sleduje směr větru a vyhodí před vás tabulku s časy, kdy bezpečně projedete. Vyšlo ji to. Existuje ještě možnost podívat se na ostrov tzv. traktor busem, který vás z pevniny převeze i mokrou cestou, ale to je dobré tak pro německé turisty. Ve stejném kiosku jsem koupil i láhev místního piva ochuceného bylinami a medem z ostrova. Láhev piva sice stála tolik, co u nás stojí láhev vína, ale ta cesta se prostě musela něčím zapít. Od místního fotografa, který zrovna vyvěšoval v kiosku své fotky ptáků, jsem si nechal vysvětlit, co se v kterém pivu skrývá za tajemství. Bohužel některé názvy bylin neuměl přeložit do angličtiny (pravděpodobně bych je zase já nedokázal přložit do češtiny), a když jsem si od něj nechal jedno ze tří variant piv doporučit, tak z něj vypadlo, že vlastně pivo nepije. Chyba, nebylo špatné.

Nejstarší město v Dánsku Ribe jsme více méně jenom prolétli, nakoukli do katedrály, dali si zmrzlinu a po menší dětské fekální příhodě se dali na ústup.

Celý den jsme ale zasvětili výletu na nejsevernější bod Dánska do Grenenu, který jsme měli 300 km daleko. Setkání dvou moří našinec, zvyklý maximálně na soutok Labe a Vltavy, jen tak nezažije. Balt rozrážel svými vlnami vlny Severního moře, Severní moře rozráželo Balt a na to se dokázaly hodiny dívat stovky turistů. Ano, Grenen a dvoukilometrová cesta po pláži k samotnému setkání dvou moří připomíná Václavák. Jenom s tím rozdílem, že na Václaváku vám leccos štípnou, tady vás štípne maximálně medůza. Je to nepříjemné, chvíli to pálí, ale je to zadarmo. Ale ten zážitek, ten je k nezaplacení.

Stejně potěšilo i přilehlé městečko Skagen, proslavené dánskými malíři, kteří se ve Skagenu a Grenenu usadili kvůli neopakovatelnému světlu. Někteří se tady nechali pro jistotu i pohřbít přímo do písku, moc toho už ale nenamalovali. Městečko s příjemným přístavem je celé oblečené do žluté barvy a plné uměleckých krámků, zmrzlináren a reprodukcí skagenských malířů.

Co nás zklamalo, tak byl největší ze severomořských ostrovů Rømø. I tam se dají najít klidná místa, ale jsou v menšině, neuvěřitelně široké pláže okupují tisíce Dánů a Němců. Na pláž se běžně jezdí autem, je to obrovské parkoviště, na kterém se vedle aut povalují opalující se těla, jiná těla do toho hrají soft tennis nebo petanque a do toho je neustále v pohotovosti několik strážců v terénních Toyotách, kteří dalekohledem vyhledávají zapadlá auta, aby jim pomohli ven. Strašný chaos, někomu to možná vyhovuje, ale tohle není to, co bych hledal. Náladu spravila lidmi opuštěná část ostrova, která je přírodní rezervací a vypadá jako z jiného světa, ve skutečnosti je jen několik kilometrů vzdálená od toho běsnění. Blízko ostrova je taky přístavní město Esbejrg, samotné město moc za zmínku nestojí, protože vzniklo až v 19. století, kousek za ním je ale mořské muzeum s místními tuleni, které se nám nepodařilo ve volné přírodě spatřit, protože se združují na spíše odlehlejších místech, akvárii s živočichy Severního moře a velkou expozicí rybářských lodí. Kdyby se teplota neblížila ke třiceti stupňům, možná bychom se i o chvíli déle zdrželi na jinak dokonalém dětském hřišti, které k muzeu patřilo.

Tolik k Dánsku, našim ústředním táborem byla kilometr široká a 40 km dlouhá kosa mezi Severním mořem a Ringkøbing fjordem s centrálním městečkem Hvide Sande. Klid, barvy a moře na kopci. Kolem celého Dánska jsou písečné valy porostlé trávou.

Takže Dánsko? Proč ne, Evropa nemá jenom jih, ale i čistší, civilizovanější a pohodovější sever. Není třeba se toho bát, nezmrznete, i z Dánska si někteří z nás odvezli sluneční vyrážku.

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené a jeho autorem je admin. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 komentář u „Tak tedy Dánsko….

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *