Režisér i fotograf aneb první ultra

Každý běžec je unikát. Každý běžec je zároveň režisér. Ví to všichni, kdo už mají něco naběháno, v určité fázi se člověk stává režisérem, kameramanem i promítačem v jednom. Postupným vyplavováním endorfinů se v mozku spouští kamera, která začne vypravovat. Točí i promítá zároveň. Jste režisérem i divákem. Nevíte, co přijde, jste v očekávání, napnutí, ale klidní. Možná proto je mezi běžci tolik režisérů a mezi režiséry tolik běžců. Zároveň platí, že čím delší běh, tím alternativnější a pomalejší biják.  Celý příspěvek

Potřetí

P to chtěl vzdát, několikrát, měl pocit, že mu to za ty nervy nestojí, tentokrát se tým několikrát proměnil, ne, že by na to nebyl zvyklý z minula, ale letos už to bylo chvílemi nad jeho síly. Vršilo se to, problémy přicházely ze všech stran a P nebyl daleko od toho hodit celou tu letošní akci za hlavu. Zažil to už dvakrát, vypustit další ročník by mu nedělalo větší problémy, tentokrát to ale mělo být jiné, částečně platil někdo jiný, a to bylo zavazující, navíc bylo rozjeté jednání o půjčení aut. P má tvrdou hlavu, to mu hodněkrát vyčítali, tentokrát se to hodilo, když se “zabejčí”, necouvne.  Celý příspěvek

Počtvrté

Pět ráno, budík zvoní jako o život. Neděle. Pátá ranní. To není pro P ničím vyjímečným, v neděli si ale rád přispí, dneska to nepůjde. Včerejšek byl náročný, tři sta kilometrů na Moravu a zpátky, svatba den před maratonem. Místo tradičního relaxu s knížkou nebo v kině celodenní výlet. Naštěstí se to dá v hlavě přestavět, i tohle je přece určitý způsob relaxace. P se celou dobu držel, první svatba, kdy se nedotknul alkoholu, celý týden si nedal ani pivo, přece to teď nepokazí. Tahle metoda, nechat játra před maratonem odpočinout, se mu už osvědčila, pivo bude až v neděli večer.  Celý příspěvek

Maraton Praha 2015

V životě muže je několik přelomových okamžiků, které se do něj zapíší způsobem, jakým domorodý lovec vytesával obrazce svých obětí do jeskynních stěn. Nezávisle na pořadí jsou to tyto: první cigareta, první opilost, ztráta panictví, zjištění, že je gay, zjištění, že není gay, řidíčák, první auto a ……a ztráta maratonské nevinnosti. Celý příspěvek

Drbání se pravou rukou za levým uchem (nebo obráceně)

Během mé nepřítomnosti se nic zvláštního nestalo. Skvělé, to jsem ale nemusel psát, ale když vám blog chvíli stojí, tak dostanete chuť napsat cokoli. Jako když pár dní neběháte, tak máte chuť běžet kamkoli a kdykoli. Nebo když třeba dlouho…… . Fajn, tak tedy, během mé nepřítomnosti se nic zvláštního nestalo. Celý příspěvek

Jdou po mně, jdou.

Jsou všude kolem, neustále mě sledují, schovávají se a myslí si, že je nevidím. Pravdou je, že poslední dobou se už ani moc neskrývají, pozorují každý můj krok okázale a drze. Nejsem paranoidní, jsou tady, opravdu, jsou skuteční. Nemají tykadla ale ploché antény zakončené špičkou, nevypadají jako E.T. a jejich kůže není zelená, má barvu zaječí srsti, nejsou z jiné planety, jsou to totiž ZAJÍCI.  Celý příspěvek

Půlmaratonové moment(k)y

Všechno to začalo loni v září.

V jakémsi zatmění mysli a pod vlivem všudypřítomné běžecké masírky, běžeckých serverů, posvátného vzhlížení ke guru (gurovi?) českého běžectví Miloši Škorpilovi atd., jsem se prostě přihlásil na 1/2 maraton, Half Marathon, Půlmaraton, jak chcete. Jednak v září bylo levnější startovné a jednak jsem byl čerstvě okouzlen pražskou večerní desítkou. A když je něco levné, tak je škoda to tam nechat.

Celý příspěvek

Uživatel odpojen (a zase připojen)

Už jste si to možná taky někdy zažili, totální “vyšťavení”. Prostě došla šťáva, zíráte na monitor, chcete něco napsat a nevíte co. Hlava prostě nebere. Dostavila se únava z předešlých dnů a protože teď víte, že si můžete odpočinout, hlava sama najede na úsporný režim a nedovolí vám přepnout se do uživatelského nastavení. Uživatel odpojen. A opojen tím, že momentálně nemusí nic. I když to je jenom zdánlivé.  Celý příspěvek