Tři

Vždycky se objevují po třech. Sleduji to už nějakou dobu, vedu si dokonce statistiku a z devadesáti pěti procent se vždycky objeví po třech. Jedno, jestli mě míjejí dvě za sebou v mém smněru a jedno v protisměru, nebo třeba dvě v protisměru a jedno v mém, nebo všechny tři v mém směru nebo v protisměru, důležitá je ta číslovka tři. Běžím a vím, že když projede jedno, přijedou i ta dvě další. Devadesát pět procent. Tři. Přitom široko daleko žádný semafor, který by měl naprogramováno, že nepustí více nebo méně než tři auta. Jsou všichni smluvení? Bývám paranoidní, ale zároveň jsem realista, tolik lidí by se přece nesmluvilo kvůli jednomu přiblblému běžci, aby měl pocit, že se proti němu smluvil celý svět.

Celý příspěvek

Režisér i fotograf aneb první ultra

Každý běžec je unikát. Každý běžec je zároveň režisér. Ví to všichni, kdo už mají něco naběháno, v určité fázi se člověk stává režisérem, kameramanem i promítačem v jednom. Postupným vyplavováním endorfinů se v mozku spouští kamera, která začne vypravovat. Točí i promítá zároveň. Jste režisérem i divákem. Nevíte, co přijde, jste v očekávání, napnutí, ale klidní. Možná proto je mezi běžci tolik režisérů a mezi režiséry tolik běžců. Zároveň platí, že čím delší běh, tím alternativnější a pomalejší biják.  Celý příspěvek